Výskyt zlata v přírodě a těžba
Vůbec největší dosud nalezený zlatý nugget
vážící 2520 OZ tedy asi 78.38 kg, se jmenoval
"Welcome Stranger."
Nalezen byl 5. února 1869. Jeho nálezci byli
John Deason a Richard Oates.
I ty největší objevené zlaté nugety již byly přetaveny na zlato.
Přesto, že je zlato velmi vzácné, bylo patrně prvním kovem, který vůbec člověk objevil.
To proto, že zlato se vyskytuje taky jako volně ležící zlaté nuggety. Dodnes lze zlaté
nuggety najít na četných místech v Austrálii, na Aljašce nebo v pouštním písku Kalifornie.
Valoun cca 5kg, Austrálie
Největší nalezený nugget, který je ještě stále k vidění v Golden Nugget Casino v Las Vegas byl také nalezen v Austrálii a to v r. 1980. Váží úctyhodných 27 kilogramů. Ryzost nuggetů se pohybuje obvykle mezi 82 % a 97 % zlata. Zbývající část tvoří převážně stříbro. Klenotnící popisuji čistotu nuggetů jako 20 - 23 karátů.
Zlato je v zemské kůře značně vzácným prvkem. Průměrný obsah činí pouze 4 – 5 ppb (μg/kg). V mořské vodě je jeho koncentrace značně nízká, přesto však díky vysoké koncentraci chloridových iontů ne zcela zanedbatelná – uvádí se hodnota 0,011 μg Au/l. Ve vesmíru připadá na jeden atom zlata přibližně 300 miliard atomů vodíku.
V horninách se díky
své inertnosti vyskytuje prakticky pouze jako
ryzí kov. Krychlový
nerost, tvoří plíšky a
zrna uzavřená nejčastěji
v křemenné výplni žil.
Krystaly nejsou hojné,
často mikroskopicky
rozptýleny v šedém
žilném křemeni.
Vyskytuje se ryzí nebo ve slitině se stříbrem (elektrum). Po rozrušení žil se dostává do náplavů a odtud se rýžuje. Nejbohatší světová naleziště jsou v jižní Africe, na Uralu, v Austrálii; valouny zlata (nuggety, až kilogramové) v Kanadě a na Sibiři. V Česku jsou zlatonosné žíly mj. ve středních Čechách (např. Jílové u Prahy, Roudný), v Jeseníkách (Zlaté Hory) a v okolí Kašperských hor, na Slovensku u Kremnice.
Největší producenti zlata v % světové produkce (podle The Atlantic, 2008):
1. JAR 11,0%
2. USA 10,5%
3. Austrálie 10,1%
4. Čína 9,7%
5. Peru 8,2%
6. Rusko 6,2%
7. Kanada 4,2%
Foto: zlaté doly
Z fotografií je naprosto zřejmé, že těžba zlata má na životní prostředí přímo devastující dopad.
V současné době jsou rýžovatelná ložiska zlata
již většinou vyčerpána. Avšak v historii bylo
rýžování první a jednou z nejvýznamnějších
metod získávání zlata z přírody. Všechny
metody rýžování jsou založeny na principu
gravitační separace lehčích částic písku.
Dnes se proto těží primární ložiska, kde je zlato velmi jemně rozptýleno v hornině a kov je z horniny získáván hydrometalurgicky.
Proces spočívá v jemném namletí horniny, aby se do kontaktu s loužicím roztokem mohla dostat většina přítomných mikroskopických zlatých zrnek. Namletá hornina se potom louží buď kyselým roztokem s vysokým obsahem chloridových iontů a oxidačním prostředím (např. sycení plynným chlorem nebo přídavky kyseliny dusičné) nebo
naopak roztokem alkalických kyanidů za probublávání vzdušným
kyslíkem. Z loužicího roztoku se poté zlato získává redukcí, např.
průchodem elektrického proudu roztokem – elektrochemicky, kdy
se kovové zlato vyloučí na záporné elektrodě – katodě. Redukci je
možno provést i chemicky přídavkem vhodného redukčního
činidla (hydrazin, kovový hliník). Amalgamační způsob těžby
zlata z rudy byl používán v minulosti pro těžení náplavů, v nichž
bylo zlato přítomno ve formě větších oddělených zrnek, která se
však již obtížně získávala rýžováním. Zlatonosná hornina byla
kontaktována s kovovou elementární rtutí.
Vzniklý amalgám zlata byl po oddělení horniny obvykle prostě pyrolyzován a rtuť byla jednoduše odpařena do atmosféry. V současné době se tento postup téměř nepoužívá a pokud ano, je zlato z amalgámu získáváno šetrnějším způsobem bez kontaminace atmosféry parami rtuti.
Těžba:
Největší zlatý důl na světě:
Kalgoorlie Super Pit v Austrálii
Lokace: jih státu Západní Austrálie
Rozměry: délka 3,5 km, šířka 1,5 km,
hloubka 360 m
Do roku 2014 bylo vytěženo přibližně 175 000 tun zlata.
To je krychle o hraně asi 21 m. Jedna tuna zlata je krychle 37,27 cm. Jedno kilo zlata je krychlička o hraně 3,7cm.
Těžba zlata naráží na obrovský odpor ekologů, neboť zamoření nebezpečnými chemickými látkami velmi devastuje přírodu. Nelze zanedbat ani potíže s vhodným uložením tisícitunových kvant vyloužené horniny. Její zemědělské využití je v současné době prakticky nemožné a tak tvoří pouze balast, kterého se těžařská společnost musí nějak zbavit. Proto se dnes náklady na vytěžení a rafinaci zlata velmi zvyšují.
Průměrné náklady na vytěžení 1 OZ jsou cca 1.200 - 1.250 USD. Tzn., že dnešní prodejní ceny se pohybují na velmi nízkých úrovních, tzv. nákladových cenách.
